Lucie Kramářová
FMK UTB
Kachna, nebo zajíc?

V centru místnosti se nachází hlavní nosný prvek celé instalace, a tím je oltář se Svatým grálem. Ten pro mě symbolizuje a reflektuje můj vztah ke studiu designu skla, a ke sklu jako k takovému. Jako pro studentku prvního ročníku, právě nastupující do ateliéru skla, bez jakékoliv předchozí zkušenosti, se díky okolnostem sklo stává něčím nedosažitelným, neuchopitelným až nedotknutelným. Celou jeho duchovnost a důležitost podtrhuji sedmi svícemi, které představují akt uctívání toho artefaktu a zároveň je sedm magické číslo, které symbolizuje změnu, po které toužím, která se týká v rámci studia. Celou jeho duchovnost ale nabourávám montážní pěnou, která tvoří obsah Svatého grálu. Ta zde působí nepatřičně, nemístně a degraduje tak grál na něco obyčejného až fádního, čímž ztrácí svou důležitost. Zároveň je montážní pěna něco, s čím momentálně v rámci ateliéru pracuji a nahrazuje tak sklo samo o sobě. Se stejným záměrem pak pracuji s celou místností, která normálně slouží jako sušárna a tím opět pracuji s kontrastem, kde grál působí nepatřičně a stává se z něj jakási groteska. Jako se symbolem nedotknutelnosti pracuji se silonkami, které pro mě tvoří membránu mezi objektem a dotykem. Pohybuji se tak na dvou rovinách, v níž řeším svůj vztah a rozpol, je to Svatý grál, nebo mísa na ovoce? Kachna, nebo zajíc?