Jiří Dvořák, Jesika Štantejská, Filip Švácha
FUD UJEP
Albertiho okno

Už několik měsíců čelíme novým, ještě donedávna neznámým situacím – svět se zdánlivě zpomaluje, osobní kontakty digitalizují, mezilidská komunikace se přesunula do online podob. Doposud abnormální se ale pomalu stává obvyklým, výjimečné se stává přirozeným. Své kolegy, spolužáky i příbuzné vnímáme jako hlavy zasazené do rámů jejich pokojů, z nás samých se staly dvourozměrné portréty v obdélníku. Jsou to zastavené obrazy prostředí, kde se nemění denní doba, vše je strnule zastaveno a o nás samých vypovídají mizivě málo.