Ágnes Evelína Čechová
FUD UJEP – AARF
Čas najednou funguje úplně jinak

Ve spojitosti s dneškem jsem přemýšlela o uzavřenosti. O uzavřenosti, na kterou nejsme zvyklí. Na tak málo podnětů, které k nám teď proudí… to jsem se vyjádřila nepřesně, jelikož k nám stále proudí spousta podnětů. Ale jiných. Ale jinak. Naše společnost a my se chováme jinak.

Takže,
zpět k té uzavřenosti.
Chtěla jsem strávit nějaký čas pouze sama se sebou. Ve svém pokoji. S co nejméně podněty. 
A jen sledovat, co se bude dít. Co na to moje hlava. Jestli to vůbec zvládnu.

Cítila jsem, že si potřebuji odpočinout. Od všeho.
Svůj pokoj jsem tedy vyklidila. Zatemnila. Strávila v něm čtyři hodiny. A. To je celé.

Mým původním záměrem bylo usebrati se do ústraní na celý den. Ale jak to tak bývá v této instantní době.. prostě člověk nemá čas strávit tři dny zavřený v místnosti s kojotem. A tak se má představa o dvaceti čtyřech hodinách strávených na temné samotce proměnila v hodiny čtyři.

Proces jsem zdokumentovala pomocí zápisků, které jsem si po tmě vytvářela. Také jsem si malovala a spala.
Bylo to plodné.
Možná stejně jako tahle doba. Která hodně bere. A hodně taky dává.